Blog smazán a obnoven aneb jak to, co čtete ovlivňuje vaše činy

Stejně jako jsem rychle s blogováním začala, tak rychle mu byl konec. Důvod je prostý. U jedné blogerky, jejíž články mám moc ráda, jsem si přečetla její názory na dnešní boom "zdravého životního stylu". Že se to trošku přehání. Že jsou najednou všichni děsně fitness, clean a healthy. A všichni si o tom píšou blogísek! A že blogů týkajících se této problematiky bylo sice dříve poskrovnu, ale alespoň byly kvalitní. Dnes jich je naopak jako hub po dešti a kvantita převažuje nad kvalitou. Všichni si fotí obsah svých talířů, jen aby to mohli postovat na instagram, fejsíček či blog. A lidi to přestává bavit.

Tyto myšlenky donutily i mě k zamyšlení. Četnost blogů na téma healthy lifestyle se v poslední době opravdu navýšila. Hodně z nich je značně monotónních. Jídelníček sem, jídelníček tam. A koukněte, co jsem si to zase koupila za máslíčko zdravé dobroty. Jak cvičím (ehm, nějak takto). A podívejte na tu kašičku! Zkrátka je toho nějak moc. A na základě výše zmiňovaného článku jsem si řekla, co že to dělám?  Bude to někdo v té změti blogů číst? Najdou si mě čtenáři? Co když budu muset taky čelit nařčení z nekvalitních článků a pokusů o něco, na co nemám? A tak jsem prostě šla a blog smazala. Neuvěřitelné, jak moc vás dokážou názory ostatních ovlivnit.

To ale nebylo vše. Po nějaké době se u další mé oblíbené blogerky objevil článek na toto téma. A brouk v hlavě měl opět co na práci. Začala jsem přemýšlet o tom, jaký mám vlastně důvod k tomu blog nepsat? (Kromě toho, že mám asi milion povinností do školy, ale o tom jindy.) Uvědomila jsem si, proč jsem si blog založila, jak mě psaní článků (a že jsem jich už napsala, celé čtyři, hohóó!) chytlo. Navíc se nepovažuji za ty "fitness" nadšence, o kterých první zmiňovaný článek pojednával. Mám ráda dobré zdravé jídlo. Mám ráda pohyb. Ale taky si dám ráda maminčinu svíčkovou. A babiččinu šlehačkovou roládu. A po bílé voňavé bagetce plné té zlé bílé mouky bych se někdy utloukla (zvlášť když v ní je uzený losos a pěkně tučný smetanový sýr!). Nepočítám kalorie ani makra. Když jsem unavená a necítím se na to jít cvičit, prostě nejdu. A neskáču kvůli tomu z mostu. Protože zdravý životní styl je podle mě hlavně o duševní vyrovnanosti a pohodě. I když si jednou za čas dám dort, poctivý český oběd nebo dokonce pivo (devět z deseti dietářek právě omdlelo), považuji se za někoho, kdo žije zdravě. Protože to prostě vykompenzuji pohybem a tím lehkým a zdravým jídlem, které u mě převažuje. A cítím se dobře. O tom to prostě podle mě je. A jestli to tak má plno dalších dívek a žen a nebo dobře i kdyby jedli stoprocentně clean a třeba to moc žraly, nevidím důvod proč by si o tom nemohli psát blog, pokud má smysluplnou formu i obsah. Důležité je, že to milují a chtějí se o to podělit. A nebo si jen prostě rády píšou deníček a tahle forma zápisků jim je sympatičtější než tužka a papír. A i kdyby tyto blogy čekaly dlouho na své čtenáře, věřím, že když bude co číst, aniž bysme si u toho ťukali na čelo, tak si je po čase najdou :-)

A protože doufám, že mnou vyplozené řádky nejsou jen bezduché bláboly, blog jsem obnovila a hodlám v tom pokračovat. (Protože svět prostě nemůže existovat bez mých ód na kaše).

Na závěr bych chtěla všem poradit, aby se tolik nenechávali ovlivnit tím, co vidí či čtou a jednoduše se spoléhali na svůj zdravý úsudek. 

Mějte svoji hlavu a pokud vám to jde, pište!

Všem přeji hezký večer, 

Ký