Jak si zamilovat zdravé jídlo

Pro nás milovníky kaší, burákových másel, jogurtů a zeleniny je "ne - láska" ke zdravému jídlu nepochopitelnou záležitostí. Vím ale, že plno lidí nosí v hlavě stereotypní představy toho, že zdravé jídlo je nemastné - neslané a tudíž nedobré. Zdravé jídlo ztrácí také u strávníků sympatie už proto, že by se "mělo jíst". 

Tak například můj táta. Představte si ho asi jako Homera Simpsona akorát s více vlasy, knírkem (a mozkem větším než velikosti fazole). Co se však týče tělesných proporcí, lásky k jídlu a alkoholu jsou na tom s Houmím dost podobně. Táta si nedovede představit, že by se měl vzdát svých milovaných párečků, klobásek, brambůrek a čokoládiček. Že by nějaké zdravé jídlo chutnalo stejně dobře jako třeba svíčková nebo roštěná. Nedá si ho už proto, že si prostě myslí, že bude bez chuti. Pak ale přijdu já se svými pečenými celerovými hranolkami, uzeným tofu či nějakou zdravou dobrotou, dám mu ochutnat a ? "To je normálně dobrý!", řekne táta.  No ne asi!

Zpátky k psaní!

Vždycky mě bavilo psát.
Když mé sestře někdy ve druhé třídě napsal její spolužák velice romantický verš Usměj se Leničko a koupím ti autíčko (nekoupil!), hned jsem se taky chtěla stát básníkem.
Už někdy ve čtvrté třídě jsem  proto složila svou velice znamenitou prvotinu. Nepamatuji si  sice o čem byla (pravděpodobně o zhrzené lásce a zlomeném srdci - důležité životní téma, které nám už od mala vštěpovali do dutých hlaviček redaktoři bravíčka), ale kdyby v té době žil Karel Hynek Mácha, určitě by mi uznale poklepal na rameno.

Naražené zápěstí aneb konec výzvy s NTC

O aplikaci Nike Training Club a o tom, proč s ní ráda cvičím, jsem vám psala už tady. A protože mě aplikace opravdu moc bavila, vytvořila jsem si na začátku prázdnin takovou menší soukromou cvičící výzvu - odcvičit do konce září všechny workouty z kategorií Get Lean, Get Strong a Get Toned. Cílem této výzvy nebylo nějaké hubnutí, rýsování či vypracování vsexytričkupostavičkyhamaham (no, i když...), ale především se překonat a po počátečním boji s workouty z kategorie Beginner zvládat i workouty obtížnější a procvičit se až k workoutům z kategorie Advanced.

No, nápad to byl dobrý...
A možná bych to i zvládla, protože jsem se i přes ta šílená prázdninová vedra překonávala, den co den navlékala cvičební úbor a i když kolikrát ani nebyla nálada, zacvičit jsem si prostě šla.
A i do té kategorie Advanced jsem se dostala! (Ale nenávidím ji, mimochodem :-D).
Jenže... To bych ani nebyla já, kdyby se něco nepodělalo.
A protože moje druhé jméno je Pakus nešikulus, "tragédie" na sebe nenechala dlouho čekat. Ošklivě jsem totiž tento víkend zakopla a narazila si zápěstí takovým způsobem, že mi dělá problémy zapnout si bundu, natož zvednou činku či nedejbože udělat klik.

A tak musím svoji výzvu předčasně ukončit a pokračovat ve cvičení až to zkrátka bude možné. Zatím budu alespoň chodit na procházky (běh po mně nechtějte), protože i to je činnost, která mě moc baví a ono nakonec nebude na škodu si od toho posilování trošičku odpočinout. :-)

A jak to jinak všechno kromě tohoto fenomenálního zakončení dopadlo?

Rozhodně se mi zlepšila fyzička.
Místo svých 2,5 kg činek jsem začala používat ty 5 kg (Říkejte mi Arnolde!).
Naučila jsem se spoustu nových cviků.
Cítím se silnější.

A pak je tady odpověď na to, na co všichni netrpělivě čekáte! Zhubla jsem? Jsou změny vidět na mé postavě? Narostly mi svaly jako Pepkovi po špenátu a mám na břiše malou želvičku?
Odpověď zní...
Nevím!
A to pouze z toho důvodu, že se to snažím neřešit a nesledovat. Cvičí se přece pro radost a pro dobrý pocit! A teď tu o Karkulce. No, ale přiznejme si, kdo to dneska dělá? Jenže s rádoby fitnesskama a fitnessákama se dnes roztrhl pytel, všichni se honí za dokonalou vyrýsovanou postavou, snaží se jíst ultrasupermega clean a hromady času tráví v posilovně - často na úkor svého osobního a sociálního života. Nemám nic proti těm, kteří se připravují na nějaké ty fitness soutěže, naopak, beru to jako druh sportu a velice ty, kteří to zvládají obdivuji, ale když už i nějaká patnáctiletá Máňa z Dolní Lhoty drží sacharidové vlny a místo na narozeninovou oslavu přátel jde raději do posilovny, jen aby si mohla svoji nahatou fotku co nejdříve pověsit někam na fejsíček, to už mě s prominutím s*re.
A protože já taková nechci být a nebudu a protože se snažím všechnu tu mánii s názvem zdravý životní styl brát s rezervou, neměřím se, nevážím se a snažím se neřešit každý shozený či nabraný centimetr. (Říkám snažím, protože všichni máme své dny a i mně nějaký ten červíček v hlavě občas zavrtá, však to znáte). Chci zkrátka naslouchat svému tělu a vypadat tak, abych se cítila dobře. Proto zde neuvidíte žádné foto před a po nebo třeba míry postavy, jak to tak někdy na podobných blozích bývá (co je komu po tom, kolik má kdo cm přes zadek!?).

No a abych se vrátila k mojí letní cvičící výzvě, dalo by se shrnout, že nejenže jsem si zlepšila fyzickou kondici a zase trošku posunula svoje možnosti, ale krásně jsem si vykompenzovala všechny ty zmrzliny, grilované pochoutky, vína a cidery, které podle mě k létu neodmyslitelně patří a bylo by škoda si je nedopřát.

Tak tedy dopadla moje předčasně ukončená výzva s aplikací Nike Training Club a už se těším na to, až se zápěstí zahojí a já se zase do nějakého toho cvičení znovu pustím.
Ráda bych dokončila zbylé workouty z této aplikace a poté bych chtěla vyzkoušet nový program Bodyshred od naší staré dobré Jill, protože na něj slyším jen samou chválu! Máte s ním někdo zkušenosti?

A jak jste o prázdninách cvičili vy? :-)

Vltava, déšť, šestnáct stupňů a horká griotka

Takhle nějak by se dalo shrnout našich pár dní na vodě.
To máte tak, když je většinu léta tropické vedro a vy si jenom stěžujete na pedro k vadnutí. A pak jedete na vodu, je zima, prší, máte mokro ve stanu a botách a věci vám nemají kde schnout. Jen co však nasednete na vlak zpátky do Prahy, teploty stoupají a sluníčko zase svítí.
Takový příběh by měl být zařazen do výkladového slovníku pod pojmem ironie či paradox.
Ale co se dá dělat, nestačilo než zatnout zuby (a zapnout pláštěnku) a zahřát se zevnitř, k čemuž horká griotka dokonale posloužila.
Až na tuto malou drobnost se však naše vodácké putování po Vltavě vydařilo a my si užili spoustu srandy a zážitků a voda se líbila všem.
Já jako vedoucí výpravy jedoucí po souši (byly jsme dvě skupiny - jedna početnější vodácká a jedna malá suchozemská, která vodě zrovna neholduje) jsem byla ráda, že nemusím do lodi a byla jsem více než spokojená, že mi krom vykoupání v dešti, nehrozí ještě vykoupání v řece.

Krátký pozdrav, omluva, plány

Ahoj všem!
Toliko ke krátkému pozdravu.
Dnešní článek bude tak trochu o ničem, protože vzhledem k neustávajícím vedrům mám trochu zavařený mozek, což se projevuje na mé nechuti cokoli vymýšlet, ať už se to týká snídaňových kreací, receptů nebo právě námětů na články. Zkrátka jsem líná jako prasátko a neschopná myslet na nic jiného, než je zmrzlina, led, voda a ledový cider.

Jeden den v obrazech: Sestry v akci

Na různých blozích mám velmi ráda takové ty osobnější články, z kterých se dozvím něco bližšího o daném autorovi blogu. Takové, které mi o daném člověku řeknou mnohem více, než jen co měl včera k snídani a co že bude zítra cvičit.
A tak jsem se rozhodla takové články také občas zařadit a nejlépe s náležitou fotodokumentací. Proto bych ráda občas přidala nějaký ten příspěvek, který mým čtenářům trošku přiblíží, kdo vlastně jsem a co ráda dělám. :-)

Dnes to bude o tom, Kterak Kristýnka s Leničkou prožily hezký prázdninový den jak jsme si minulý týden s mojí milou ségruší udělaly takový fajn holčičí den.
Ne, nemám na mysli onen proslulý bjůtydej, jak ho všichni známe z bravíčka - jogurtová maska na obličeji, růžové natáčky ve vlasech, lakování nehtů a drbání chlapů (i když, co se týče toho drbání...).
Tento den se nesl ve znamení nákupů, jídla, nějaké té kultury a alkoholu (protože vitamin B je potřeba neustále doplňovat).
Ano, přesně to pro nás dvě znamená fajn holčičí den (především ta druhá položka začínající na písmenko j).

A jak takový náš den tedy vypadal?

RÁNO - CVIČENÍ A SNÍDANĚ

Cvičení
Abych všechno hezky stihla, naplánovala jsem si vsávat už v 6 ráno. Po několikaminutovém přemlouvání jsem se skutečně z postele vyhrabala a abych hezky plnila plán, po ranní hygieně jsem se hned vrhla na cvičení. Žádná kašička ještě se zalepenýma očima, fňuk!

Na lačno normálně necvičím, tentokrát jsem se však překonala, abych měla tu méně příjemnější část dne za sebou. (Tím nechci říct, že je pro mě cvičení nepříjemné, ale v kontrastu se zbytkem ostatního programu ten den si bohužel 45 minut poskakování po pokoji vysloužilo poslední místo).

Snídaně
Pak ovšem přišla na řadu každodenní porce radosti - ovesná kaše! Tentokrát s rybízem a hořkou čokoládou. Nejlepší kombo!

DOPOLEDNE - NÁKUPY
Sraz jsme měli s Leni v Praze na Hlavním nádraží. Plán byl takový, že se podíváme po obchodech, abych si mohla vybrat něco k svátku. (Já překvápka sice ráda, ale znáte to, když nutně potřebujete "něco na sebe" a nechcete dostat svetr se sobem, vybrat si podle svého pak vůbec není k zaahození...). Nicméně vzhledem k mému vztahu k nakupování, o kterém už jste si něco mohli přečíst tady, jsme to vzali poměrně hopem a prošli jen maličko obchodů.

Vybrala jsem si džínové kraťasy, které jsem už potřebovala jako sůl a růžové romantické tričko (které jsem potřebovala taky :-D). Oboje Terranova na Andělu.

To bychom ale nebyly my, kdybychom se nepodívaly hned vedle do Delmartu. Takových věciček! Od zeleniny, přes pečivo a mléčné výrobky, po různé marmelády, máslíčka, tyčinky a mnohem více. Tak nějak si představuju nebe...
A protože tam měly zrovna akci na marmelády a ořechová másla a protože si moje úžasná sestřička všimla mého zamilovaného pohledu na regál máslíček, nadělila mi k svátku ještě tohoto mandlového kamaráda. Love!

ODPOLEDNE - OBĚD, ZMRZLINA, KINO
Oběd
Po "velice náročných nákupech" jsme potřebovaly doplnit energii. A protože byl zrovna čas oběda, zašly jsme do jedné z našich oblíbených restaurací s poetickým názvem Jiná Krajina.  Kdo tuto restauraci nezná, vřele doporučuji! V Praze má dvě pobočky a v obou jsem byla vždy více než spokojená. Tentokrát jsme navštívily tu v Řeznické ulici a Leni si dala dokonalý steak z tuňáka na letním bramborovém salátku a já jako správný masožravec skvělý hovězí steak se šťouchanými brambůrkami. Love podruhé!

A jelikož na plný pupík je skvělým lékem dobrá káva, další volba byla jasná. Protože ale bylo venku asi 438943 stupňů, šálek horkého presíčka jsme v restauraci oželily a vydaly jsme se do blízkého Sklizena, kde jsme si na Lenči doporučení koupily moc dobrý vychlazený Colt Brew. Není to sice úplně nejlevnější kafíčko, ale při koupi jedné lahve "napůl" už byla ta cena o něco snesitelnější. A byla to mňamka!

Zmrzka
A teď pozor! Devíti z deseti čtenářů se teď nejspíše rozbuší srdce. I mě buší, když si na to vzpomenu! Angelato! Moje první zmrzlina odtamtud. A už chápu, proč se jí říká, nejlepší zmrzlina v Praze. Protože prostě nejlepší je! Love potřetí!

Já měla malinu a cookies, Leni mango a kokos. Mango jednoznačný vítěz! (Ale všechny byly boží!)

Kino
Po odpoledních chuťových orgiích jsem se vydaly do kina na skutečně dospělácký film. A líbilo moc! :-) (Toliko ke v úvodu zmiňované kultuře).

VEČER - ALKOHOL, PŘÍTEL ALKOHOL
Po roztomilých Mimoňích jsme se domluvili ještě s jedním kamarádem, že si půjdeme sednout na zahrádku na klasické české jedno. Nicméně vzhledem ke zmiňovaným 438943 stupňům jsme již po druhém pivu pochopili, že zahrádka, sluníčko a čepovaná 11° nebyla  úplně nejlepší volba a se značnou lehkostí v nohách jsme se raději přesunuli do fajn vinárničky U Ály, kde sice zahrádka byla také, nicméně byla krytá a tím pádem také mnohem chladnější. Zde jsme si dali hitovku Aperol  a něco na zub, abychom se posléze přesunuli zase o kousek dál...

A protože už v pozdějších večerních hodinách bylo příjemněji, den jsme zakončili opět na venkovní zahrádce - tentokrát v Riegrových sadech - povídáním o životě, práci, lidech...no a i na to drbání vlastně nakonec došlo. :-) Sem však už objektiv mého foťáku nedosáhl, a tak přidávám alespoň ilustrační foto:

Také si myslíte, že pivo k létu patří?

Mějte krásný den,
Ký

Moje NTC výzva: třetí a čtvrtý týden

Včera tomu bylo měsíc, co jsem si stanovila mojí malou soukromou NTC výzvu (pro připomenutí - dala jsem si za úkol odcvičit všechny workouty z aplikace Nike Training Club - a to do konce tohoto září).
No, abych byla upřímná, posledních 14 dní to šlo docela z kopce. Nevím, co se stalo, ale oproti ostatním dnům mě tentokrát cvičit s touto aplikací zas až tak nebavilo. Jednotlivé cviky jsem docela šidila, některé cvičební programy se mi zdály vyloženě nekonečné (a přitom jsem si dřív tak pochvalovala, jak mi to s touto aplikací hezky utíká!) a až nehezky často jsem se musela do cvičení nutit. Možná to bylo tím, že workouty oproti minulým týdnům byly 45ti minutové a tím, že jsem musela cvičit téměř denně, abych vše stihla, a tak jsem byla vcelku unavená. (Protože by ale tělo podle mého názoru mělo víc odpočívat, změnila jsem lehce "pravidla" výzvy - o tom níže).
No, nic, na co bych byla úplně pyšná. Doufám ale, že se to v příštích dnech zase trochu zlepší a já najdu ztracenou motivaci a cvičení si budu celkově víc užívat.

Navíc jsem opravdu brzo zjistila, že když odcvičím určitý počet minut, dostanu "za odměnu" další workouty do kategorie Get focused. Což znamená, že všechny workouty v určitém časovém rozmezí odcvičit vlastně nejde, když neustále přibývají :-D. A to už se dostávám k té zmiňované změně. Rozhodla jsem se řadit od tohoto týdne do výzvy pouze workouty z kategorií Get Lean, Get Toned a Get strong a ty z kategorie Get focused zatím vynechat. Sice se tím počet workoutů ve výzvě o něco sníží, ale myslím si, že je to jedině dobře, protože bude víc času na odpočinkové dny. Kromě toho to pro mě má i takový ten psychologický efekt, že nejsem ve stresu, že to dneska nestihnu a aaaa bože, co budu dělat, nevychází mi plán! A ačkoliv jsem tedy zkrouhla celkový počet workoutů, tato výzva pro mě zůstává stále výzvou, protože nejdůležitější je pro mě probojovat se až do kategorie Advanced.

To by bylo na úvod vše a teď už se pojďme podívat, jak mi to (ne)šlo druhé dva týdny výzvy.

TÝDEN TŘETÍ
Týden, kdy jsem (stále ještě v začátečnické úrovni) najela na 45ti minutové workouty. Týden, kdy to ještě vcelku šlo.
Odcvičila jsem:
1 x 45 min z kategorie Get Lean, úroveň beginněr
2 x 45 min z kategorie Get Toned, úroveň beginner
2 x 45 min z kategorie Get Strong, úroveň beginne
1 x 18 min z kategorie Get Focused
1 x 12 min z kategorie Get Focused
Celkem odcvičeno: 7 workoutů, 255 min
Nejnenáviděnější cvik: stále nesmrtelný "žabák"

TÝDEN ČTVRTÝ
Přichází krize a nechuť - touha dělat cokoli jiného než cvičit! Asi nějaký erekce na slunci.  I tak ale snaha byla!
Odcvičila jsem:
2 x 45 min z kategorie Get Lean, úroveň beginner
2 x 45 min z kategorie Get Toned, úroveň beginenr
2 x 45 min z kategorie Get Strong, úroveň beginner
Celkem odcvičeno: 6 workoutů, 270 minut
Nejnenáviděnější cvik: tento týden snad všechny!

Tak takto nějak vypadalo mých posledních čtrnáct dní s aplikací NTC. Pozitivní je, že už mám za sebou všechny workouty z úrovně beginner a teď už se posouvám do kategorie intermediate a jsem docela zvědavá, jaké to bude. :-)
Snad krizi překonám a bude se mi cvičit lépe.
Další článek o mé cestě s NTC tentokrát nebude po čtrnácti dnech, ale spíše přidám celkové shrnutí až za celý měsíc.

A jak se v těchto dnech cvičí vám?
Máte nějaké tipy, jak neztrácet motivaci?

Co mi umí zvednout náladu

Znáte to - ráno vstanete, zakopnete o vlastní nohy, málem si vyčistíte pleť odlakovačem na nehty a ať už si na sebe vezmete cokoli, vůbec nic vám nesluší. Do toho se pohádáte s přítelem, protože jako obvykle zaspal a vy nemáte čas ani náladu ho pořád dokola budit a on zase nadává, proč že jste ho nevzbudili. Pro zlepšení nálady si jdete dělat snídani, přičemž zjistíte, že došly ovesné vločky a někdo vám snědl poslední banán. Tak do sebe násilím natlačíte zbytek tvarohu od včera s horou burákového másla (aby se to neštěstí trochu vykompenzovalo) a vydáte se na nákup doplnit zásoby. A i když to máte naplánované přesně na čas, tramvaj vám ujíždí před nosem a začíná pršet...

Moje NTC výzva: prvních 14 dní

Nedávno jsem publikovala článek o mé soukromé výzvě s aplikací Nike Training Club, která zněla: odcvičit všechny workouty z této aplikace do konce prázdnin (tj. pro mě do 30. září). Výzvu počítám od 29. 6. a dnes je to tedy 14 dní, co výzva běží a já pro vás mám malé shrnutí toho, jak se mi první dva týdny (ne)dařilo cvičit.

Moje soukromá výzva s NTC

Nedávno jsem vám tady psala o mojí oblíbené aplikaci NTC. Že podle ní hrozně ráda cvičím a že obsahuje spoustu workoutů, které jsou rozděleny do 4 částí a podle obtížnosti.
Včera, když jsem cvičila jeden ze skupiny Get Strong z kategorie beginner, jsem si jen tak pro sebe pomyslela. Haha, to by mě zajímalo, jestli se někdy dostanu k těm z kategorií advanced.
Blik!
Nad hlavou se mi rozsvítila taková ta žlutá žárovka (přesně jak to znáte z komiksů) a myslí mi projel šílený skvělý nápad.

Proč si to nedat za úkol? Do určitého časového období se postupně dostat až k těm nejtěžším workoutům!
A tak jsem se rozhodla, že do konce prázdnin odcvičím pokud možno VŠECHNY workouty ze VŠECH stupňů obtížnosti z aplikace Nike Training Club. A do konce prázdnin pro mě znamená do konce září.

A i když už jich mám vcelku dost projetých, začneme pěkně od začátku! Pokud jsem dobře počítala, jednotlivých workoutů je zhruba 141. Zdá se to jako šílené číslo (cože, zvládnout jich tolik za nějakých 90 dní?), ale protože dost z nich je třeba jen patnáctiminutových, budu jich moct odcvičit třeba i více za den.

Samozřejmě jsem si vědoma toho, že budou i dny, kdy se ke cvičení nedostanu vůbec (třeba srpnový několikadenní výlet na vodu) a dny, kdy se mi cvičit prostě z nějakého důvodu nepodaří, ale právě proto je to pro mě výzva!

Abych si to malinko ulehčila. rozhodla jsem se, že i když jsem výzvu vymyslela teprve včera, její začátek budu počítat již od začátku tohoto týdne - tj. od pondělí 29. 6. a tak již mám na seznamu pár workoutů odcvičených.

Vše si budu postupně zapisovat (a odškrtávat v tabulce - to já ráda) a každých 14 dní vám podám report o tom, jak se mi během mé výzvy daří. :-) Možná se i vyfotím, jestli se tato výzva nějak projeví i na mém těle, ale jsem hrozná stydlivka, takže vám nemohu slíbit, jestli nějaké fotky spatří světlo tohoto blogového světa :-D

A proč si vůbec tuto výzvu dávám?
No, nerada to přiznávám, ale s přicházejícím volnem na mě dolehla i lenost! Seriály, knížky, polehávání (výmluvy typu v tomhle vedru se stejně nic nedá...). Ale s tím je konec a moje NTC výzva mi v tom pomůže!
Endorfiny. Znáte snad ten úžasný pocit po cvičení, ne? A kdo by se nechtěl pořád cítit úžasně? :-)
Plavky. Já vím, nejsme v časopisu Dieta. Ale stejně se přiznejte! Chceme v nich prostě vypadat dobře, nebo ne? (S tímhle bodem jsem možná přišla trochu s křížkem po funuse, ale na konci prázdnin se dá přece taky plavat!).

A poslední důvod? Ten je jasný jako facka. Víc cvičení = víc jídla. Tečka.

Kdo do toho jde se mnou? :-)

Dali jste si na prázdniny také nějakou výzvu? :-)

Bez čeho se neobejdu: dnes na téma POTRAVINY

Burákové máslo, burákové máslo, burákové máslo!

Dobře, je toho trošku víc.

Ale burákové máslo je na prvním místě! Nebo to jsou ovesné vločky? Asi ano... Nene, máslo! Vločky! Máslo! Sakra, nemůžu se rozhodnout!

Tak to asi budou vločky s máslem. (A jsme zase u té kaše!).

Hotovo - odkašláváme!

A je to tu.

Ta chvíle, na kterou jsem tak dlouho čekala. 

Celou dobu jsem si říkala, jaké to asi bude, až budu mít taky ta dvě písmenka před jménem. Zní to hezky - B jako banán a C jako citron (nebo cake). Bc. (Banana cake).

A teď je tam mám,

A pocity?

Když nesnídám kaši...

Miluji ji.
Myslím na ni ve dne i noci.(Dobře, jenom v noci během těšení se na snídani).
Ráno mi vykouzlí úsměv na tváří, i když je ten nejškaredější den.
Ano, řeč je o mojí životní lásce - o ovesné kaši!

21 faktů o mně a jídle (Aneb každý máme něco svého...)

Každý člověk má ve svém každodenním životě určité své zvyklosti či rituály.

Někdo si po ránu musí dát kávu a koblihu, někdo si zas nedovede představit den bez ranních novinových článků.

Někdo si pro štěstí bere každou ponožku jinou (ano, znám takový případ), jiný zas ve sprše nevydrží bez zpívání.

I já mám své určité specifické zvyky a dnes bych se s vámi ráda podělila o ty, které souvisí se stravováním a vůbec s jídlem obecně. Objevila jsem jich celých jednadvacet, i když při hlubším zamyšlení by se jich možná našlo i více :-)

Tady jsou:

Food hangover aneb jak jsem se projedla Velikonocemi

Krásný den!
Dnes bych vám ráda napsala něco o tom, jak jsem trávila prodloužený velikonoční víkend. A ačkoli by se to dalo shrnout dvěma slovy, ráda bych se o tom trošku rozepsala. Ta dvě slova jsou: obžerství a opilství.

Začalo to tak...

Chůze jako nejlepší přítel

Krásný den!
Dnes bych vám ráda pověděla něco o mém asi nejoblíbenějším druhu pohybu, kterým je úplně obyčejná chůze. A protože právě v těchto dnech pro mě toto téma začalo být zase aktuální (aneb za vším hledej slunce), řekla jsem si, že bych vám mohla trochu přiblížit, jak to s těmi procházkami vlastně mám.

Bez čeho se neobejdu: dnes na téma VAŘENÍ a STOLOVÁNÍ

Minule jsem vám pověděla něco o tom, bez čeho se neobejdu v případě cvičení. Dnes se však přesuneme z tělocvičny (tedy mého pokoje) do kuchyně a budeme vařit a jíst!

Kde nejraději nakupuji

Přeji všem krásný pátek!

Dnešní článek bude ve znamení nakupování. Ovšem dnes (ani nikdy jindy) vás nezavedu do nějakých módních království a obchodů s oblečením a doplňky. Bude to o prachobyčejném jídle a nakupování potravin!

Bez čeho se neobejdu: dnes na téma CVIČENÍ

Dnes bych vám rádla napsala něco o tom, bez čeho se neobejdu při cvičení. Existuje totiž několik věcí, bez kterých si pohyb nedovedu představit. Pojďme se na ně podívat! :-)

Blog smazán a obnoven aneb jak to, co čtete ovlivňuje vaše činy

Stejně jako jsem rychle s blogováním začala, tak rychle mu byl konec. Důvod je prostý. U jedné blogerky, jejíž články mám moc ráda, jsem si přečetla její názory na dnešní boom "zdravého životního stylu". Že se to trošku přehání. Že jsou najednou všichni děsně fitness, clean a healthy. A všichni si o tom píšou blogísek! A že blogů týkajících se této problematiky bylo sice dříve poskrovnu, ale alespoň byly kvalitní. Dnes jich je naopak jako hub po dešti a kvantita převažuje nad kvalitou. Všichni si fotí obsah svých talířů, jen aby to mohli postovat na instagram, fejsíček či blog. A lidi to přestává bavit.