Bez čeho se neobejdu: dnes na téma VAŘENÍ a STOLOVÁNÍ

Minule jsem vám pověděla něco o tom, bez čeho se neobejdu v případě cvičení. Dnes se však přesuneme z tělocvičny (tedy mého pokoje) do kuchyně a budeme vařit a jíst!

Nevím jak vy, ale já prostě potřebuji určité podmínky k tomu, abych si v klidu uvařila a s radostí pak ten svůj výtvor zdlábla. A o jakých podmínkách je tu řeč?

PROSTOR A POHODA

Může být něco horšího, než když se vám někdo plete v kuchyni? Když tak nad tím přemýšlím, tak vlastně asi ano - když vám kromě toho ještě někdo radí. "Proč si to trochu neztlumíš?", "Tak málo oleje? To budeš mít suchý!", "Já bych tam přidala ještě trochu soli...", "Takhle to spálíš!", "Takhle nééé, to se má přece dělat na sádle!" (Jasně babi). Zkrátka, když si chci něco uvařit, musím být v kuchyni vlastním pánem. A jakmile mi do toho někdo začne kecat, mám nutkání vzteky praštit vařečkou a jít si raději namazat chleba. Proto mnohem radši vařím u nás ve studentském bytečku než doma u našich. Nade vše svoji rodinu miluji, ale když mi její členové zvídavě nahlížejí pod ruce či pokličku při vaření, neznám bratra a dovedu být pěkně protivná. Naproti tomu na bytě je  každému šumafuk, že si, jak by řekl tatínek, vařím zase nějaké to zrní, že si opékám palačinku na sucho nebo že si vykrajuji z banánů kytičky. A pokud jim to jedno není, nechávají si to pro sebe a neřeší to, což je hrozně fajn a já si tak můžu v klidu a pohodě tančit po kuchyni a vyvářet podle svého gusta!


ČISTO A POŘÁDEK

Tímto se dostáváme k moji otravné úchylce, a to k přehnané pořádkumilovnosti. Díky této vlastnosti musím mít v kuchyni (ehm a nejen tam) pořád uklizeno. A to právě i během vaření. Neustále tak odmývám nádobí, utírám linku a rovnám věci kolem. To se pak někdy ukazuje jako vcelku kontraproduktivní, protože jak pořád něco zbrkle dělám - krájím, míchám, do toho myji nádobí, uklízím kořenky... - nadělám kolem sebe kolikrát ještě větší spoušť, než kdybych v klidu uvařila a vše dodělala až potom. Tolik rozsypaného kuskusu po kuchyni, tolik spálených jídel a tolik pořezaných prstů jste snad v jedné kuchyni ještě neviděli. A nejspíše jste také neslyšeli tolik sprostých slov :-D.
Další věc, která s tím souvisí je to, že se do jídla nepustím, dokud není kuchyň precizně uklizená. Když tedy vše nestihnu během přípravy jídla, musím to dodělat hned posléze, a tak se často stává, že jím všechno studené. A když se náhodou kuchyň leskne jako psí kulky a je krásně uklizená ještě před dokončením pokrmu, vystydne mi jídlo tak jako tak, protože si ho přeci ještě musím vyfotit!


NÁDOBÍ

Další moje specialita. Na přípravu různých druhů pokrmů používám stále to stejné nádobí. Tak například na vaření ovesné kaše používám už x let jeden a ten samý rendlíček. A nic mě nedokáže vytočit tolik, jako když ráno vstanete, těšíte se na kaši a zjistíte, že v tom vašem milovaném rendlíčku má spolubydlící v ledničce uloženou prdelačku! (Přísahám, málem se o mě pokusil infarkt!). A i když nedostatkem nádobí vůbec netrpíme a snídaňová kaše by se dala uvařit asi ještě v dalších pěti kastrůlcích, já jsem prostě zvyklá na ten svůj (i když můj samozřejmě vůbec není :-D) a jiný ne a ne a nechci (fňuk!)! Jinak jsem ale velice tolerantní a nekonfliktní člověk, věřte mi!


NOTEBOOK

Tento bod souvisí již se samotným "stolováním". Uvozovky vám však mohou napovědět, že se o stolování většinou moc nejedná a měla bych použít spíše termín gaučování. Ano je to tak. Většinou jím v sedě na gauči, s talířem na kolenou a na stolečku před sebou mám notebook, na kterém pročítám různé články (nebo fejsíček). Plno lidí nedokáže jíst bez toho, aniž by se koukalo na nějaký film či seriál. Já jsem zase celá nervózní, když si u jídla nemůžu číst. (Číst o jídle). Za tohle by mě doktorka Cajthamlová asi nepochválila, ale mě to tak zkrátka nejvíce vyhovuje. Nejsem kvůli tomu na sebe pyšná, jíst by se mělo opravdu v klidu bez okolních rušivých elementů, aby si stravu naše chuťové pohárky opravu vychutnaly se vším všudy a náš mozek pochopil, že nějaké jídlo opravdu proběhlo a my pak neměli nutkání vymést ledničku s pocitem, že jsme vlastně nic nejedli. Já už mám ale zkrátka takový rituál a tento (zlo)zvyk by bylo těžké měnit. Ale až jednou  budu velká budu mít velkou rodinu, budeme samozřejmě všichni při jídle spořádaně sedět u jednoho velkého stolu, usmívat se na sebe a povídat si! Třeba o tom, jestli ty knedlíčky nejsou trochu mazlavé! :-)


A tím budu raději končit, abyste si na mě neudělali negativní názor, jako na nějakou ufňukanou pedantskou blogerku! :-D

A jak to máte vy? Také máte při vaření či stolování nějaké zvyky či rituály, bez kterých by to tak nějak nešlo?

Mějte krásný večer :-)
Ký