Vltava, déšť, šestnáct stupňů a horká griotka

Takhle nějak by se dalo shrnout našich pár dní na vodě.
To máte tak, když je většinu léta tropické vedro a vy si jenom stěžujete na pedro k vadnutí. A pak jedete na vodu, je zima, prší, máte mokro ve stanu a botách a věci vám nemají kde schnout. Jen co však nasednete na vlak zpátky do Prahy, teploty stoupají a sluníčko zase svítí.
Takový příběh by měl být zařazen do výkladového slovníku pod pojmem ironie či paradox.
Ale co se dá dělat, nestačilo než zatnout zuby (a zapnout pláštěnku) a zahřát se zevnitř, k čemuž horká griotka dokonale posloužila.
Až na tuto malou drobnost se však naše vodácké putování po Vltavě vydařilo a my si užili spoustu srandy a zážitků a voda se líbila všem.
Já jako vedoucí výpravy jedoucí po souši (byly jsme dvě skupiny - jedna početnější vodácká a jedna malá suchozemská, která vodě zrovna neholduje) jsem byla ráda, že nemusím do lodi a byla jsem více než spokojená, že mi krom vykoupání v dešti, nehrozí ještě vykoupání v řece.



První den se nesl ve znamení zahájení vodáckého výpravy. To v překladu znamená, že jsme dojeli do Vyššího Brodu, postavili stany a aby byla nějaká ta kultura, šli jsme na prohlídku místního cisterciáckého kláštera. Po něm pak následovala "prohlídka" zdejší pivovarské hospody a pivo se ochutnávalo víc než dost, tak jak už to na vodě bývá.

Cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě.

Billboardy cestou do města ví, na co vodáky nalákat.

Druhý den jsme s naší suchozemskou výpravou ve Vyšším Brodě navštívili Poštovní muzeum, dali si oběd a kávu a autobusem se přesunuli do města Rožmberk nad Vltavou, kde jsme zašli na prohlídku hradu, na který byl nejkrásnější pohled po setmění, když se hrad se odrážel od hladiny Vltavy.

Hrad Rožmberk ve dne.

Hrad Rožmberk v noci.

V pondělí jsme se probudili do vytrvalého deště. Do takového, že se nedalo dělat nic jiného, než sedět v kiosku a zahřívat se zmiňovanou horkou griotkou. Vodáci čekali, jestli se déšť trošku nezmírní, aby mohli vyrazit dál. Dočkali se - asi ve čtyři odpoledne. Naštěstí ale měli naplánovanou poměrně krátkou trasu, a tak do dalšího kempu dojeli poměrně rychle. Náš "suchý" zbytek se do něj dopravil opět autobusem a večer, který už byl sice chladný, ale bez deště, jsme společně strávili posezením kolem ohně, abychom se ještě trochu víc ohřáli.

Další den následoval Český Krumlov, jedno z nejnádhernějších měst u nás vůbec. Zde jsme si prošli zámeckou zahradu, kde jsme si prohlédli i venkovní divadelní scénu se známým krumlovským otáčivým hledištěm a poté jsme si prošli krásné malebné uličky v samotném centra Krumlova.

Český Krumlov.

Medvědí příkop, kde tu medvědy chovají již od roku 1707. V současné době se zde nacházejí tři, my zastihli jen jednoho - pravděpodobně v průběhu odpolední siesty :-).

Den následující došlo i na prohlídku zámku samotného, na který jsme se vydali s celou skupinou a když  pak vodáci vypluli na poslední vltavskou štaci, my jsme se stavili ještě v Muzeu marionet, Muzeu tortury a Muzeu voskových figurín, kde vedle takových osobností jako je Rudolf II., Císařovna Sisi, T. G. Masaryk nebo třeba Michael Jackson či Kája Gott nechyběl ani dobrý voják Švejk.

Po prohlídce Krumlova jsme se přesunuli do Zlaté Koruny, kam jsme se schoulili do příjemné rodinné  kavárničky kde jsme ke kafíčku dostali ty nejroztomilejší zvířecí sušenky na světě.

Nakonec jsme se vydali do kempu, ve kterém jsme počkali na příjezd vodáků, kteří se sebou však přivezli opět další déšť, tudíž jsme museli počkat, až se počasí umoudří, abychom mohli postavit stany. To se nakonec podařilo a my se mohli posilňovat v kiosku a nakonec strávit poslední večer zahříváním u ohně a zpříjemňováním noci ostatním obyvatelům kempu. :-)

Tak takhle nějak vypadalo naše vodácké - nevodácké putování a až na to počasí musím říct, že se vydařilo a budu se těšit příští rok na repete. :)

A tady je několik shrnujících poznatků:

• Pokud si myslíte, že se ve vodáckých kempech lze najíst zdravě, zapomeňte na to.
• Kachnám se nevyhnete ani když nejedete po vodě (aneb infarkt ráno v kempu na cestě do koupelny).
• Podle nabídky jídla v kioscích je nejoblíbenějším jídlem Čechů stále smažený sýr s hranolkami a tatarkou.
• Pokud máte problémy se zápachem s úst, dejte si tzv. vítr či vichr z hor - zelenou s alpou. Už nikdy ho neucítíte.
• Mýdla se ve vodáckém kempu na záchodě nedohledáte.
• Pokud si objednáte jídlo s názvem Ohnivé jazýčky, čekejte, že to bude OPRAVDU pálit (aneb když jedno sousto položí 15 lidí).
• Asijský turista bez selfie tyče, není správný asijský turista.
• Jestli chcete obsluze v restauraci udělat radost, vypijte půlku výčepu a ztraťte pak svůj lístek s útratou.
• Jestli pak chcete udělat radost zbytku skupiny, ztraťte se ve městě a mějte vybitý telefon.

A jestli si myslíte, že když je celé léto krásně, vy budete mít na dovolené taky tak, zapomeňte na to.

A jak jste nedávné chladnější dny prožili vy? :-)

P.S.: Ten, kdo si objednal ohnivé jazýčky, vypil půlku výčepu a ztratil se ve městě, jsem nebyla já, ale pár členů z naší vodácké party, to jen pro pořádek!
P.P.S.: Setkání s kachnami na cestě do koupelny opravdu patřilo mně - komu jinému, než člověku, který se bojí ptáků.
P.P.P.S.: Vítr z hor nám chutnal - všem!