Pro nás milovníky kaší, burákových másel, jogurtů a zeleniny je "ne - láska" ke zdravému jídlu nepochopitelnou záležitostí. Vím ale, že plno lidí nosí v hlavě stereotypní představy toho, že zdravé jídlo je nemastné - neslané a tudíž nedobré. Zdravé jídlo ztrácí také u strávníků sympatie už proto, že by se "mělo jíst".
Tak například můj táta. Představte si ho asi jako Homera Simpsona akorát s více vlasy, knírkem (a mozkem větším než velikosti fazole). Co se však týče tělesných proporcí, lásky k jídlu a alkoholu jsou na tom s Houmím dost podobně. Táta si nedovede představit, že by se měl vzdát svých milovaných párečků, klobásek, brambůrek a čokoládiček. Že by nějaké zdravé jídlo chutnalo stejně dobře jako třeba svíčková nebo roštěná. Nedá si ho už proto, že si prostě myslí, že bude bez chuti. Pak ale přijdu já se svými pečenými celerovými hranolkami, uzeným tofu či nějakou zdravou dobrotou, dám mu ochutnat a ? "To je normálně dobrý!", řekne táta. No ne asi!
