"Ženy se snaží přizpůsobit velikosti šatů, ne naopak..."

Původně jsem chtěla psát úplně o něčem jiném, ale pak jsem v jednom textu narazila na tuhle větu a donutilo mě to zamyslet se. Předem se omlouvám, jestli můj článek bude zmatený nebo pro někoho nedůležitý, ale mám pocit, že proud svých myšlenek potřebuji nějak ventilovat.

Věta v titulku tohoto článku narážela na vliv kultury, společnosti a okolí na formování toho, co je na daném místě a v daném čase považováno za "normální" a žádoucí. A tak zatímco například v renesanci a baroku byla ideálem kyprá, dobře živená (a tedy zaručeně plodná) žena a ještě v 50. letech 20. století byly oblé boky považovány za něco velice přitažlivého a sexy (zde), v 60. letech přišla Twiggy a celé nám to zkazila! :-D

Teď vážněji. Kolik procent žen a dívek vypadá přesně tak, jak je jim to neustále vštěpováno ze všech stran? A kolik z nich je i tak se sebou spokojených? Je na nás neustále vyvíjen obrovský tlak, a tak se snažíme danému ideálu krásy přizpůsobovat. Samozřejmě, pokud má žena 150 kilo, to že se se se sebou snaží něco udělat je chválihodné a vyloženě žádoucí, protože zde se nejedná pouze o otázku estetiky, ale také o otázku zdraví. Naproti tomu, co takové ženy a dívky, které mají prostě pár kilo navíc, plnější boky a větší zadek, ale nijak výrazně je to neomezuje a zdravotně neohrožuje? Znám to z vlastní zkušenosti. Je to všude. Z titulních stran na nás útočí opravdu dokonalé (a bodejť by ne, když výsledný obrázek nemá se skutečnou předlohou většinou nic společného) postavy a tváře, v reklamě má ten skvělý nový deodorant posloužit ultra štíhlé běžící kočce a pokud jste celebrita, opovažte se mít třeba jen kilo navíc, protože pokud ano, můžete to pěkně schytat (že, Ewo?). Pak sedíte na pivu s kamarády, probíráte, co je nového, načež slyšíte: "Ty vole a viděli jste, jak přibrala?" nebo "Ona by byla hezká, kdyby trochu zhubla." A pak (abych zůstala věrná nadpisu tohoto článku) jdete do nejmenovaného králíčkového obchodu, hledáte velikost 38 - 40 a neuspějete, zato si všimnete, že oděvů velikosti 32 (!!!) poněkud přibylo. A tak, se nemůžeme divit, že ženy svoji postavu neustále tolik řeší. 

Píšu tenhle blog, protože se zajímám o zdravý životní styl. Zdravé jídlo a pohyb mě neskutečně baví a už si to nedovedu představit jinak. Ale čím tohle všechno začalo? Že bych si dala salát a tvaroh a řekla si Mmmm, to je mňamka, už to tak chci napořád a koblihy a hranolky s tatarkou už ke svému životu vůbec nepotřebuji? Bohužel. A kolik z vás to tak mělo? Já jsem se svoji postavou začala něco dělat, právě proto, že jsem se vymykala tomu deklarovaném ideálu. Nebyla jsem tlustá, ale ani štíhlá (tedy ne taková, jak by dnes měla krásná žena vypadat), a tak jsem začala hubnout, abych se líbila. Všude čtete, že to děláte pro sebe, že se musíte líbit sama sobě a být spokojena sama se sebou, ale kdy tato spokojenost přichází? Troufám si říct, že až když si myslíte, že se líbíte i okolí. Samozřejmě, teď už  to dělám opravdu jen pro sebe, nehroutím se z každého kousíčku čokolády navíc a neřeším svou postavu jako tehdy, ale v té době jsem prostě chtěla vypadat dobře a všem vytřít zrak! A tak to je. Vliv okolí mě přemohl.

 Měli jste to taky tak?

A co jsem tím chtěla říct? Asi ani nevím. Možná to bylo jen chvilkové rozhořčení nad dnešní dobou a nad tím, jak nás okolí může neskutečně ovlivňovat. Možná, kdybychom žili v baroku, byli bychom šťastnější. Ale to bychom zase neměli plno jiných věcí. Třeba burákové máslo. Nebo svobodu. :-)

A jak tomu všemu čelit? Možná nenechat se pohltit dnešní dobou, mít se rád, takový jaký jsem a přistupovat k této problematice s nadhledem, Ovšem to všechno je, bylo a bude to těžké.

P.S.: Omlouvám se za večerní chvilku filosofie. Nebylo řečeno vůbec nic nového a možná jsem mluvila úplně z cesty, takže to berte trošičku s rezervou. :-) Muselo to ale ven! 

Mějte se krásně a mějte se rádi!

Ký