Ice Ice cream, baby!

Léto nám pomalu končí a období osvěžujících ledových tříští a lahodných zmrzlin za chvíli nahradí čas sladkých jablečných štrúdlů a horkého voňavého svařáku.

Šťavnaté letní ovoce obchodníci brzy v regálech vymění za čokoládové figurky Mikulášů, čertů a andělů  a než se nadějeme, z výloh nás ozáří stříbrní sobi a baculatí Santové.

A protože někoho může mrzet, že léto nám pomalu doznívá, pojďme se ještě na chvíli vrátit k tomu, co dělá léto létem - ke ZMRZLINĚ!

Naražené zápěstí aneb konec výzvy s NTC

O aplikaci Nike Training Club a o tom, proč s ní ráda cvičím, jsem vám psala už tady. A protože mě aplikace opravdu moc bavila, vytvořila jsem si na začátku prázdnin takovou menší soukromou cvičící výzvu - odcvičit do konce září všechny workouty z kategorií Get Lean, Get Strong a Get Toned. Cílem této výzvy nebylo nějaké hubnutí, rýsování či vypracování vsexytričkupostavičkyhamaham (no, i když...), ale především se překonat a po počátečním boji s workouty z kategorie Beginner zvládat i workouty obtížnější a procvičit se až k workoutům z kategorie Advanced.

No, nápad to byl dobrý...
A možná bych to i zvládla, protože jsem se i přes ta šílená prázdninová vedra překonávala, den co den navlékala cvičební úbor a i když kolikrát ani nebyla nálada, zacvičit jsem si prostě šla.
A i do té kategorie Advanced jsem se dostala! (Ale nenávidím ji, mimochodem :-D).
Jenže... To bych ani nebyla já, kdyby se něco nepodělalo.
A protože moje druhé jméno je Pakus nešikulus, "tragédie" na sebe nenechala dlouho čekat. Ošklivě jsem totiž tento víkend zakopla a narazila si zápěstí takovým způsobem, že mi dělá problémy zapnout si bundu, natož zvednou činku či nedejbože udělat klik.

A tak musím svoji výzvu předčasně ukončit a pokračovat ve cvičení až to zkrátka bude možné. Zatím budu alespoň chodit na procházky (běh po mně nechtějte), protože i to je činnost, která mě moc baví a ono nakonec nebude na škodu si od toho posilování trošičku odpočinout. :-)

A jak to jinak všechno kromě tohoto fenomenálního zakončení dopadlo?

Rozhodně se mi zlepšila fyzička.
Místo svých 2,5 kg činek jsem začala používat ty 5 kg (Říkejte mi Arnolde!).
Naučila jsem se spoustu nových cviků.
Cítím se silnější.

A pak je tady odpověď na to, na co všichni netrpělivě čekáte! Zhubla jsem? Jsou změny vidět na mé postavě? Narostly mi svaly jako Pepkovi po špenátu a mám na břiše malou želvičku?
Odpověď zní...
Nevím!
A to pouze z toho důvodu, že se to snažím neřešit a nesledovat. Cvičí se přece pro radost a pro dobrý pocit! A teď tu o Karkulce. No, ale přiznejme si, kdo to dneska dělá? Jenže s rádoby fitnesskama a fitnessákama se dnes roztrhl pytel, všichni se honí za dokonalou vyrýsovanou postavou, snaží se jíst ultrasupermega clean a hromady času tráví v posilovně - často na úkor svého osobního a sociálního života. Nemám nic proti těm, kteří se připravují na nějaké ty fitness soutěže, naopak, beru to jako druh sportu a velice ty, kteří to zvládají obdivuji, ale když už i nějaká patnáctiletá Máňa z Dolní Lhoty drží sacharidové vlny a místo na narozeninovou oslavu přátel jde raději do posilovny, jen aby si mohla svoji nahatou fotku co nejdříve pověsit někam na fejsíček, to už mě s prominutím s*re.
A protože já taková nechci být a nebudu a protože se snažím všechnu tu mánii s názvem zdravý životní styl brát s rezervou, neměřím se, nevážím se a snažím se neřešit každý shozený či nabraný centimetr. (Říkám snažím, protože všichni máme své dny a i mně nějaký ten červíček v hlavě občas zavrtá, však to znáte). Chci zkrátka naslouchat svému tělu a vypadat tak, abych se cítila dobře. Proto zde neuvidíte žádné foto před a po nebo třeba míry postavy, jak to tak někdy na podobných blozích bývá (co je komu po tom, kolik má kdo cm přes zadek!?).

No a abych se vrátila k mojí letní cvičící výzvě, dalo by se shrnout, že nejenže jsem si zlepšila fyzickou kondici a zase trošku posunula svoje možnosti, ale krásně jsem si vykompenzovala všechny ty zmrzliny, grilované pochoutky, vína a cidery, které podle mě k létu neodmyslitelně patří a bylo by škoda si je nedopřát.

Tak tedy dopadla moje předčasně ukončená výzva s aplikací Nike Training Club a už se těším na to, až se zápěstí zahojí a já se zase do nějakého toho cvičení znovu pustím.
Ráda bych dokončila zbylé workouty z této aplikace a poté bych chtěla vyzkoušet nový program Bodyshred od naší staré dobré Jill, protože na něj slyším jen samou chválu! Máte s ním někdo zkušenosti?

A jak jste o prázdninách cvičili vy? :-)

Recept: Těstoviny s cuketovou omáčkou

V bříšku jako v pokojíčku: srpen

Srpen se až na pár výjimek nesl ve znamení velkých veder. I proto bude dnešní vydání toho, co jsem za poslední měsíc měla na talíři, trošku kratší - protože koho by bavilo v těch hicech pořád stát u plotny a něco vyvářet.
Na druhou stranu mi ale ani to šílené vedro nezabránilo v tom, vařit si ráno horké ovesné kaše, takže i těch tu pár opět uvidíte! :-)

Jdeme na to!

Recept: Ricottové noky s rajčatovým pestem, rukolou a sušenou šunkou

Dnes mám pro vás recept na domácí ricottové nočky, které si každý může ochutit, jak má rád. Někdo k nokům upřednostňuje hutnější smetanové omáčky, já tentokrát vsadila na obyčejnou kombinaci pesta, sušené šunky a rukoly. A udělala jsem dobře!

Nejsou to sice zrovna královny krásy, ale byly to moje první domácí těstoviny a to se počítá! Možná jsem vařila knedlik a vyšel mi nok.

Budete potřebovat (1 porce)

Půl kelímku ricotty

Jeden žloutek

6 - 8 lžic pohankové (nebo jakékoli jiné) mouky

Sůl

Lžíci rajčatového pesta

Hrst rukoly

Pár plátků sušené šunky

Ricottu smícháme se žloutkem, přidáme špetku soli a postupně přisypáváme mouku tak, aby vzniklo tužší těsto, se kterým se bude dobře pracovat. Na pomoučeném vále z těsta rukama vyválíme tenké válečky, které pokrájíme asi na 1,5 cm kousky, které pak ještě rozmáčkneme vidličkou. Noky pak vaříme v osolené vodě asi 2 - 3 minuty, dokud nevyplavou.

Hotové noky na pánvi promícháme s pestem, sušenou šunkou a rukolou a můžeme podávat.

Zkoušeli jste někdy domácí noky? :)

Vltava, déšť, šestnáct stupňů a horká griotka

Takhle nějak by se dalo shrnout našich pár dní na vodě.
To máte tak, když je většinu léta tropické vedro a vy si jenom stěžujete na pedro k vadnutí. A pak jedete na vodu, je zima, prší, máte mokro ve stanu a botách a věci vám nemají kde schnout. Jen co však nasednete na vlak zpátky do Prahy, teploty stoupají a sluníčko zase svítí.
Takový příběh by měl být zařazen do výkladového slovníku pod pojmem ironie či paradox.
Ale co se dá dělat, nestačilo než zatnout zuby (a zapnout pláštěnku) a zahřát se zevnitř, k čemuž horká griotka dokonale posloužila.
Až na tuto malou drobnost se však naše vodácké putování po Vltavě vydařilo a my si užili spoustu srandy a zážitků a voda se líbila všem.
Já jako vedoucí výpravy jedoucí po souši (byly jsme dvě skupiny - jedna početnější vodácká a jedna malá suchozemská, která vodě zrovna neholduje) jsem byla ráda, že nemusím do lodi a byla jsem více než spokojená, že mi krom vykoupání v dešti, nehrozí ještě vykoupání v řece.

Krátký pozdrav, omluva, plány

Ahoj všem!
Toliko ke krátkému pozdravu.
Dnešní článek bude tak trochu o ničem, protože vzhledem k neustávajícím vedrům mám trochu zavařený mozek, což se projevuje na mé nechuti cokoli vymýšlet, ať už se to týká snídaňových kreací, receptů nebo právě námětů na články. Zkrátka jsem líná jako prasátko a neschopná myslet na nic jiného, než je zmrzlina, led, voda a ledový cider.